Povoleno víno a olej
Čtení Evangelia
Lukáš 20:1-8
¹ I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími, ² I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal? ³ I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi: ⁴ Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? ⁵ Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? ⁶ Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok. ⁷ I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl. ⁸ I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
Čtení Apoštola
2. Timoteovi 4:9-22
⁹ Přičiň se k tomu, abys ke mně brzo přišel. ¹⁰ Nebo Démas mne opustil, zamilovav tento svět, a šel do Tessaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmacie. ¹¹ Sám toliko Lukáš se mnou jest. Marka vezmi s sebou; nebo jest mi velmi potřebný k službě. ¹² Tychikať jsem poslal do Efezu. ¹³ Truhličku, kteréž jsem nechal v Troadě u Karpa, když půjdeš, přines s sebou, i knihy, zvláště pergamén. ¹⁴ Alexander kotlář mnoho mi zlého způsobil; odplatiž jemu Pán podle skutků jeho. ¹⁵ Kteréhož i ty se vystříhej; nebo velmi se protivil řečem našim. ¹⁶ Při prvním mém odpovídání žádný se mnou nebyl, ale všickni mne opustili. Nebudiž jim to počítáno za hřích. ¹⁷ Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všickni národové. I vytržen jsem byl z úst lva. ¹⁸ A vysvobodíť mne Pán od každého skutku zlého a zachová k království svému nebeskému, jemuž sláva na věky věků. Amen. ¹⁹ Pozdrav Prišky a Akvile, i Oneziforova domu. ²⁰ Erastus zůstal v Korintu, Trofima pak nechal jsem v Milétu nemocného. ²¹ Pospěš před zimou přijíti ke mně. Pozdravuje tebe Eubulus a Pudens a Línus a Klaudia, i všickni bratří. ²² Pán Ježíš Kristus budiž s duchem tvým. Milost Boží s vámi. Amen. List tento druhý psán jest z Říma k Timoteovi, (kterýž první v Efezu za biskupa skrze vzkládání rukou zřízen byl,) když Pavel opět po druhé se stavěl před císařem Neronem.