Lukáš 18:2-8

² Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl. ³ Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. ⁴ A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím, ⁵ Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne. ⁶ I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý. ⁷ A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim? ⁸ Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

2. Timoteovi 2:11-19

¹¹ Věrná jest tato řeč. Nebo jestližeť jsme s ním zemřeli, tedy také spolu s ním živi budeme. ¹² A trpíme-liť, budeme také spolu s ním kralovati; pakli ho zapíráme, i onť nás zapře. ¹³ A jsme-liť nevěrní, onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže. ¹⁴ Tyto věci připomínej, s osvědčováním před obličejem Páně, a ať se o slova nevadí, nebo to k ničemu není užitečné, ale jest ku podvrácení posluchačů. ¹⁵ Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, a kterýž by právě slovo pravdy rozděloval. ¹⁶ Bezbožných pak těch křiků daremních varuj se, neboť velmi rozmnožují bezbožnost, ¹⁷ A řeč jejich jako rak rozjídá se. Z nichžto jest Hymeneus a Filétus, ¹⁸ Kteříž při pravdě pobloudili od cíle, pravíce, že by se již stalo vzkříšení, a převracejí víru některých. ¹⁹ Ale pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Znáť Pán ty, kteříž jsou jeho, a opět: Odstup od nepravosti každý, kdož vzývá jméno Kristovo.