Izaiáš 3:1-15

¹ Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody, ² Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce, ³ Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného, ⁴ A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi. ⁵ I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému. ⁶ Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou. ⁷ Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu. ⁸ Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho. ⁹ Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé. ¹⁰ Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude. ¹¹ Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude. ¹² Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají. ¹³ Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi. ¹⁴ Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich. ¹⁵ Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

Genesis 2:20-3:20

²⁰ I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.) ²¹ Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. ²² A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi. ²³ I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest. ²⁴ Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo. ²⁵ Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se. ¹ Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? ² I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; ³ Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. ⁴ I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! ⁵ Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. ⁶ Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. ⁷ Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků. ⁸ A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. ⁹ I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? ¹⁰ Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. ¹¹ I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? ¹² I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. ¹³ I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. ¹⁴ Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. ¹⁵ Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu. ¹⁶ Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou. ¹⁷ Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. ¹⁸ Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. ¹⁹ V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. ²⁰ Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

Přísloví 3:19-34

¹⁹ Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností. ²⁰ Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu. ²¹ Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti. ²² I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému. ²³ Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se. ²⁴ Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj. ²⁵ Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde. ²⁶ Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen. ²⁷ Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil. ²⁸ Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe. ²⁹ Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí. ³⁰ Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého. ³¹ Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho. ³² Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho. ³³ Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná: ³⁴ Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.