Marek 14:10-42

¹⁰ Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil. ¹¹ Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. ¹² Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? ¹³ I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. ¹⁴ A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? ¹⁵ A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. ¹⁶ I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. ¹⁷ Když pak byl večer, přišel se dvanácti. ¹⁸ A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. ¹⁹ A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? ²⁰ On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse. ²¹ Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. ²² A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. ²³ A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. ²⁴ I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá. ²⁵ Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. ²⁶ A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. ²⁷ Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. ²⁸ Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. ²⁹ Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. ³⁰ Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. ³¹ On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili. ³² I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím. ³³ A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. ³⁴ I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. ³⁵ A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. ³⁶ I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. ³⁷ I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? ³⁸ Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. ³⁹ A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. ⁴⁰ A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli. ⁴¹ I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. ⁴² Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

1. Janův 3:11-20

¹¹ Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé. ¹² Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví. ¹³ Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí. ¹⁴ My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti. ¹⁵ Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího. ¹⁶ Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti. ¹⁷ Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm? ¹⁸ Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou. ¹⁹ A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá. ²⁰ Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.