Lukáš 19:29-40

²⁹ I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své, ³⁰ Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně. ³¹ A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje. ³² Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl. ³³ A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? ³⁴ A oni řekli: Pán ho potřebuje. ³⁵ I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše. ³⁶ A když on jel, stlali roucha svá na cestě. ³⁷ Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, ³⁸ Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. ³⁹ Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých. ⁴⁰ I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.

Lukáš 22:7-39

⁷ Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. ⁸ I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. ⁹ A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? ¹⁰ On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. ¹¹ A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? ¹² A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. ¹³ I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. ¹⁴ A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. ¹⁵ I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. ¹⁶ Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. ¹⁷ A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. ¹⁸ Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. ¹⁹ A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. ²⁰ Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. ²¹ Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. ²² A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. ²³ Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. ²⁴ Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. ²⁵ On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. ²⁶ Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. ²⁷ Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. ²⁸ Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. ²⁹ A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, ³⁰ Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. ³¹ I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. ³² Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. ³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. ³⁴ On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. ³⁵ I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. ³⁶ Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. ³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. ³⁸ Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. ³⁹ A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

3. Janův 1:1-15

¹ Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě. ² Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má. ³ Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, vypravujíce, kterak ty v upřímnosti chodíš. ⁴ Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti. ⁵ Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem, ⁶ Kteřížto svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš. ⁷ Neboť jsou pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů. ⁸ Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy. ⁹ Psal jsem sboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás. ¹⁰ Protož přijdu-liť tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by přijímati chtěli, nedopouští, a ze sboru je vylučuje. ¹¹ Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha. ¹² Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest. ¹³ Mnohoť jsem měl psáti, ale nechci psáti černidlem a pérem. ¹⁴ Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme. ¹⁵ Pokoj budiž tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty dobrých přátel ze jména.