Jan 7:37-52

³⁷ V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, pojď ke mně, a napij se. ³⁸ Kdož věří ve mne, jakož dí Písmo, řeky z života jeho poplynou vody živé. ³⁹ (A to řekl o Duchu svatém, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, protože ještě Ježíš nebyl oslaven.) ⁴⁰ Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok. ⁴¹ Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž od Galilee přijde Kristus? ⁴² Zdaž nedí písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus? ⁴³ A tak různice v zástupu stala se pro něj. ⁴⁴ Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj. ⁴⁵ Tedy přišli služebníci k předním kněžím a k farizeům, i řekli jim oni: Proč jste ho nepřivedli? ⁴⁶ Odpověděli služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk. ⁴⁷ I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni? ⁴⁸ Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho anebo z farizeů? ⁴⁹ Než zástup ten, kterýž nezná Zákona. Zlořečeníť jsou. ⁵⁰ I dí k nim Nikodém, ten, jenž byl přišel k němu v noci, kterýž byl jeden z nich: ⁵¹ Zdali Zákon náš soudí člověka, leč prve uslyší od něho a zví, co by činil? ⁵² Odpověděli a řekli jemu: Zdali i ty Galilejský jsi? Ptej se, žeť žádný prorok od Galilee nepovstal.

Jan 8:12

¹² Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

Skutky 2:1-11

¹ A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. ² I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. ³ I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. ⁴ I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. ⁵ Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. ⁶ A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. ⁷ I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? ⁸ A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili? ⁹ Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii, ¹⁰ V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení, ¹¹ Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.