Matouš 20:1-16

¹ Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. ² Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. ³ A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. ⁴ I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám. ⁵ A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. ⁶ Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? ⁷ Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete. ⁸ Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. ⁹ A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi. ¹⁰ Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. ¹¹ A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce: ¹² Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. ¹³ On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou. ¹⁴ Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. ¹⁵ Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? ¹⁶ Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

1. Korintským 13:4-14:5

⁴ Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. ⁵ V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. ⁶ Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. ⁷ Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká. ⁸ Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde. ⁹ Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme. ¹⁰ Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude. ¹¹ Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci. ¹² Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu. ¹³ Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska. ¹ Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. ² Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství. ³ Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení. ⁴ Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává. ⁵ Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.