Izaiáš 4:2-5:7

² V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný, a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteříž zachováni budou z Izraele. ³ I stane se, že kdož bude zanechán na Sionu, a pozůstaven bude v Jeruzalémě, svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě, ⁴ Když Pán smyje nečistotu dcer Sionských, a krev Jeruzaléma vyplákne z něho v duchu soudu a v duchu horlivosti. ⁵ A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion, a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne, a dým a blesk plápolajícího ohně v noci; nebo nad všecku slávu bude zastření. ⁶ A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm. ¹ Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném. ² Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži u prostřed ní, také i pres udělal v ní, a očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno. ³ Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou. ⁴ Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ješto bych jí neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno? ⁵ A protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání. ⁶ Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště. ⁷ Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.

Genesis 3:21-4:7

²¹ I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. ²² Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej. ²³ I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. ²⁴ A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života. ¹ Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu. ² A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč. ³ Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu. ⁴ Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho. ⁵ Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho. ⁶ I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá? ⁷ Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

Přísloví 3:34-4:22

³⁴ Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost. ³⁵ Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění. ¹ Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost. ² Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého. ³ Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své, ⁴ On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš. ⁵ Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. ⁶ Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě. ⁷ Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. ⁸ Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš. ⁹ Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě. ¹⁰ Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého. ¹¹ Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými. ¹² Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se. ¹³ Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj. ¹⁴ Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků. ¹⁵ Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí. ¹⁶ Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí, ¹⁷ Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí. ¹⁸ Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. ¹⁹ Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou. ²⁰ Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého. ²¹ Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého. ²² Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.