Izaiáš 9:9-10:4

⁹ A zvíť všecken lid, Efraim, i obyvatelé Samařští, kteříž v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají: ¹⁰ Padly cihly, ale my tesaným kamenem stavěti budeme; planí fíkové podťati jsou, a my to v cedry směníme. ¹¹ Ale zvýší Hospodin protivníky Rezinovy nad něj, a nepřátely jeho svolá, ¹² Syrské po předu, a Filistinské po zadu. I budou žráti Izraele celými ústy, aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale ruka jeho předce bude vztažená. ¹³ Protože se lid ten nenavrací k tomu, kterýž jej bije, a Hospodina zástupů nehledají, ¹⁴ Protož odetne Hospodin od Izraele hlavu i ocas, ratolest i sítí jednoho dne. ¹⁵ (Stařec a vzácný člověk, onť jest hlava, prorok pak, kterýž učí lži, onť jest ocas.) ¹⁶ Nebo vůdcové lidu tohoto jsou svůdcové, a kteříž se jim vésti dadí, zhynuli. ¹⁷ Protož z mládenců jeho nepotěší se Pán, a nad sirotky a vdovami jeho neslituje se; nebo všickni jsou pokrytci a zločinci, a každá ústa mluví nešlechetnost. Aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. ¹⁸ Nebo roznícena jsouc jako oheň bezbožnost, bodláčí a trní pálí, potom zapálí i houště lesu; pročež rozptýleni budou jako dým u povětří. ¹⁹ Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země, a ten lid bude jako pokrm ohně. Žádný ani bratra svého šanovati nebude, ²⁰ Ale krájeje sobě po pravé straně, však lačněti bude, a zžíraje po levé, však nenasytí se. Jeden každý maso ramene svého žráti bude, ²¹ Manasses Efraima a Efraim Manessesa, oba pak spolu proti Judovi budou. Ve všem tom však neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. ¹ Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují, ² Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili. ³ I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své, ⁴ By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená.

Genesis 7:1-15

¹ Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. ² Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. ³ Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi. ⁴ Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. ⁵ Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin. ⁶ (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.) ⁷ A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. ⁸ Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, ⁹ Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé. ¹⁰ Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi. ¹¹ Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. ¹² I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. ¹³ Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu. ¹⁴ Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má, ¹⁵ Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

Přísloví 8:32-9:11

³² A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých. ³³ Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se. ³⁴ Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých. ³⁵ Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. ³⁶ Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt. ¹ Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. ² Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila. ³ A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě: ⁴ Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká: ⁵ Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila. ⁶ Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti. ⁷ Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění. ⁸ Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati. ⁹ Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší. ¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. ¹¹ Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.