Jan 6:56-69

⁵⁶ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. ⁵⁷ Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. ⁵⁸ Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. ⁵⁹ Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum. ⁶⁰ Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti? ⁶¹ Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? ⁶² Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl? ⁶³ Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou. ⁶⁴ Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi. ⁶⁵ I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého. ⁶⁶ A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. ⁶⁷ Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti? ⁶⁸ I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš. ⁶⁹ A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

Skutky 10:1-16

¹ Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský, ² Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu, ³ A modle se Bohu vždycky. Ten viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli. ⁴ A on pilně popatřil naň, a zstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží. ⁵ Protož nyní pošli muže některé do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má příjmí Petr. ⁶ Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys měl činiti. ⁷ A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm byli, ⁸ A pověděv jim všecko to, poslal je do Joppen. ⁹ Nazejtří pak, když oni šli a přibližovali se k městu, všel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu šestou. ¹⁰ A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení. ¹¹ I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázané, ano se spouští na zem, ¹² Na němž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské. ¹³ I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bij a jez. ¹⁴ I řekl Petr: Nikoli, Pane, nebť jsem nikdy nejedl nic obecného anebo nečistého. ¹⁵ Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté. ¹⁶ A to se stalo po třikrát. I vzato jest zase prostěradlo do nebe.