Matouš 6:31-34

³¹ Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati? ³² Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. ³³ Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. ³⁴ Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.

Matouš 7:9-11

⁹ Nebo který z vás jest člověk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? ¹⁰ A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu? ¹¹ Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synům vašim, čím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí?

Římanům 2:28-3:18

²⁸ Nebo ne ten jest pravý Žid, kterýž jest zjevně Židem; aniž to jest pravé obřezání, kteréž bývá zjevně na těle; ²⁹ Ale ten jest pravý Žid, kterýžto vnitř jest Židem, a to jest pravé obřezání, kteréž jest srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha. ¹ Což tedy má více Žid nežli pohan? Aneb jaký jest užitek obřízky? ² Mnohý všelikterak. Přední zajisté ten, že jest jim svěřen Zákon Boží. ³ Nebo což jest do toho, jestliže byli někteří z nich nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní? ⁴ Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Aby ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když by soudil. ⁵ Ale jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, jenž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.) ⁶ Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět? ⁷ Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já jako hříšník bývám souzen? ⁸ A ne raději (jakž o nás zle mluví a jakož někteří praví, že bychom říkali,): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichžto spravedlivé jest odsouzení. ⁹ Což tedy? My převyšujeme pohany? Nikoli, nebo jsme již prve dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem, ¹⁰ Jakož psáno jest: Že není spravedlivého ani jednoho. ¹¹ Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. ¹² Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. ¹³ Hrob otevřený hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů pod rty jejich. ¹⁴ Kterýchžto ústa plná jsou zlořečení a hořkosti. ¹⁵ Nohy jejich rychlé k vylévání krve. ¹⁶ Setření a bída na cestách jejich. ¹⁷ A cesty pokoje nepoznali. ¹⁸ Není bázně Boží před očima jejich.