Matouš 16:13-19

¹³ Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka? ¹⁴ A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. ¹⁵ I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? ¹⁶ I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého. ¹⁷ A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. ¹⁸ I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. ¹⁹ A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

2. Korintským 11:21-12:9

²¹ K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já. ²² Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já. ²³ Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát. ²⁴ Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem. ²⁵ Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem. ²⁶ Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími; ²⁷ V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě. ²⁸ Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory. ²⁹ Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil? ³⁰ Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu. ³¹ Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu. ³² Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti. ³³ Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho. ¹ Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k vypravování o viděních a zjeveních Páně. ² Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe. ³ A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví), ⁴ Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti. ⁵ Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými. ⁶ Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne. ⁷ A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. ⁸ Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. ⁹ Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.