John 10:17-28

¹⁷ Therefore the Father loves me, because I lay down my life, that I may take it again. ¹⁸ No one takes it away from me, but I lay it down by myself. I have power to lay it down, and I have power to take it again. I received this commandment from my Father.” ¹⁹ Therefore a division arose again among the Jews because of these words. ²⁰ Many of them said, “He has a demon, and is insane! Why do you listen to him?” ²¹ Others said, “These are not the sayings of one possessed by a demon. It isn’t possible for a demon to open the eyes of the blind, is it?” ²² It was the Feast of the Dedication at Jerusalem. ²³ It was winter, and Jesus was walking in the temple, in Solomon’s porch. ²⁴ The Jews therefore came around him and said to him, “How long will you hold us in suspense? If you are the Christ, tell us plainly.” ²⁵ Jesus answered them, “I told you, and you don’t believe. The works that I do in my Father’s name, these testify about me. ²⁶ But you don’t believe, because you are not of my sheep, as I told you. ²⁷ My sheep hear my voice, and I know them, and they follow me. ²⁸ I give eternal life to them. They will never perish, and no one will snatch them out of my hand.

Acts 15:5-34

⁵ A že povstali někteří z sekty farizejské, kteříž byli uvěřili, pravíce, že musejí obřezováni býti, a potom aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův. ⁶ Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili. ⁷ A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, řekl k nim: Muži bratří, vy víte, že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil mne, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium a uvěřili. ⁸ A ten, jenž zpytuje srdce, Bůh, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. ⁹ A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich. ¹⁰ Protož nyní, proč pokoušíte Boha, chtíce vzložiti na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? ¹¹ Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni. ¹² I mlčelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany. ¹³ A když oni tak umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne. ¹⁴ Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby z nich přijal lid jménu svému. ¹⁵ A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest: ¹⁶ Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej, ¹⁷ Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, jenž činí tyto všecky věci. ¹⁸ Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho. ¹⁹ Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu, ²⁰ Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poskvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného a od krve. ²¹ Nebo Mojžíš od dávních věků má po všech městech, kdo by jej kázal v školách, poněvadž na každou sobotu čítán bývá. ²² Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví, aby vyvolili z sebe muže a poslali je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem: Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratřími, ²³ Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i všickni bratří těm, kteříž jsou v Antiochii a v Syrii a v Cilicii bratřím, kteříž jsou z pohanů, pozdravení vzkazují. ²⁴ Poněvadž jsme slyšeli, že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi svými zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se máte obřezovati a Zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili: ²⁵ I vidělo se nám shromážděným jednomyslně, abychom vyvolili muže některé a poslali k vám s nejmilejšími našimi bratřími, Barnabášem a Pavlem, ²⁶ Lidmi těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. ²⁷ Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí vám totéž. ²⁸ Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných, ²⁹ Totiž abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře. ³⁰ Tedy oni propuštěni jsouce, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dali jim list. ³¹ Kterýžto čtouce, radovali se z toho potěšení jich. ³² Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali jich. ³³ A pobyvše tu za některý čas, propuštěni jsou od bratří v pokoji zase k apoštolům. ³⁴ Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal.